Klasická definice státu dle Webera praví, že státu patří monopol na donucovací násilí. Stát jako nositel řádu v rámci demokraticky určených pravidel. Tuto pravomoc ve standardních demokraciích vykonávají (nezávislé) soudy a (účinná) policie. Existence NTZ a vágní reakce státních představitelů by nás tedy měly dostatečně vyděsit. Eroduje státní moc tolik, že si vynucovací monopol svévolně může uchopit kdokoliv, komu se hodí (a má prostředky na to ji realizovat)? Nebo je to tak, že stát = ČEZ?
// Prozatím ČEZ zareagoval velice decentně. Martin Roman odsoudil skutečnost, že vedoucí oddělení NTZ si jednou s sebou „na akci“ přibral osobní zbraň, věc se tedy předává Policii k došetření. Dále šéf Roman zřídil jakýsi interní tým složený ze tří lidí, který by řešit problematiku řešení netechnických ztrát. Ehm…když Vám v domě působí malá národní garda, tak si toho obvykle všimnete dřív, než když to po třech čtyřech letech vytáhnou média. Stejně tak je naivní se domnívat, že by jakási tříčlenná komise složená z „našich“ mohla něco reálně změnit, resp. někoho potrestat. A co na to český stát? Jaksi mlčí. //
Pak tu máme přímý střet Bursík vs Fischer (Mlynář a Dobrovský). Sdílím názor, že možná Bursík přestřelil se slovem „korupce“, ale silnější slova holt k politice patří a na skandály unavenou veřejnost/média už nic moc jiného nefunguje. Budiž. Premiér/Mlynář se ospravedlňují argumenty, že dokud není jasná státní energetická koncepce – netřeba si zavírat vrátka. A také že nestandardní procedury jako převedení gesce se ve Sněmovně dějí běžně – k čemu pak takové procedury jsou? Premiéra se celá záležitost osobně dotkla – dosud měli zřejmě s Bursíkem poměrně korektní vztahy, dané vzájemným respektem a držením slova.
Premiér samozřejmě přímo do „korupce“ ohledně prolomení limitů namočen být nemusí. Obvinění se vztahuje na celou vládu. Jde tu o dlouhodobější boj, střet dvou koncepcí. Tu první představuje energetická koncepce předložená MPO, která počítá nejen s uhlím, ale i s dvěma bloky Temelína a obnovením loužení uranu. Ta druhá, kterou mnohem tišeji prezentovalo MŽP (ještě těsně to před Mikem stihl Bursík), počítá s výrazným snižováním emisí skleníkových plynů v následující dekádě, sází hodně na plyn, energetické úspory a obnovitelné zdroje. Z těchto dvou koncepcí by měla, zřejmě za nové vlády, vzniknout nová energetická vize ČR na období, kdy se bude rozhodovat o osudu planety i jejích obyvatel. Leč ty dva světy jsou prostě na hony vzdálené, až snad neslučitelné.
Bursík tedy píchl do živého. Může se cítit potěšen, že je uhelnou lobby vnímán jako důležitý článek, a proto se ho pokusila zničit. Velice neobratně. Každý, kdo někdy vypracovával nějakou analýzu v oblasti životního prostředí, stejně jako to léta dělal Bursík, ví, že podstatou obvykle nebývají normativní, ale naopak technické a faktické analýzy. To, že se Lidové noviny uvolily k samotného provedení protiúderu, svědčí o tom, že za „hlídače demokracie“ už je opravdu nemůžeme považovat. Nezávislý, investigativní tisk, až na slaboučké hlásky, obecně selhává.
Demokracie je proces a každodenní, drobná práce. Stejně tak ale její ubývání může být plíživé a nenápadné. Jak se mu tedy postavit, když volby jako by nic neměnily? V jednom jediném nás potřebují – chtějí naše peníze – spotřebitelské hlasy. Čím víc se nás energeticky samozásobí, tím víc bude ČEZ tratit a třeba nám jednou i bude platit za výkup. Do vsi s biovýtopnou a fotovoltaickými střechami NTZ nezavítá. Čím víc z nás přestane Lidovky odebírat, tím spíš přestanou sloužit moci. Revoluce už se nedělají v ulicích, ani na Václaváku, ale u každého z nás doma.