Klimaticko-energetický
balíček byl jedním z hlavních témat třenic mezi environmentálními
organizacemi a elektrárenskou lobby v minulém roce. Od ledna do prosince
2008 se vedly intenzivní diskuze zejména o aukcích povolenek, určení výnosů z těchto
aukcí a vlivu na trh s elektřinou.
Nevládní
organizace (včetně církevních a spotřebitelských) od začátku chtěli 100% aukce,
polovinu výnosů z aukcí na domácí investice a druhou polovinu výnosů na škodu
způsobenou klimatickými změnami v rozvojových zemích. To se nestalo, neboť
politici členských států i Komise se staly terčem masivního průmyslového
lobbyingu, který mnohé bruselské nevládní organizace označovaly za „nejhorší od
doby REACH“. Jedním donebevolajícím příkladem byla opulentní večeře v předvečer hlasování,
zorganizovaná společností ČEZ, na které si do nosu dávali mnozí Komisaři i ministři
přijíždějící na zásadní Radu.
Balíček byl přijat s úlitbami novým členským
státům (tzv. derogace): chudší uhelné státy (nad 30% elektřiny z uhlí s HDP
pod 50% průměru EU) místo plné aukce mohou zpočátku dostat až 70% povolenek v elektroenergetice
zdarma. Rozhodnutí Rady zde ponechalo prostor pro členské státy, aby se
rozhodly, nakolik této úlitby využijí. Martin Bursík, který o balíčku tvrdě
vyjednával a balancoval, aby se Česká republika nepřidala na východňárské opozice
vedené Poláky a Maďary, obhajoval kompromis tím, že stejně všechny státy
derogace nevyužijí.
Uplynuly tři
měsíce od uveřejnění přeložené směrnice v úředním věstníku EU , čímž nařízení
nabylo účinnosti.
Česká energetická lobby však nezaspala. Rukama známých ropáků Vojíře, Římana a Urbana
(a překvapivě i bývalého ministra ŽP Ambrozka) podsunula Parlamentu návrh změny zákona . Shrňme si, co je na této věci procesně
i obsahově nekorektní.
* – * Jedná
o se o tzv. přílepek, který jako takový ústavní soud zakázal, neboť nesouvisí s duchem,
ani obsahem zbytku textu, k němuž je přilepen.
–
* Jde o
obcházení kompetencí Ministerstva ŽP, které má daný zákon v kompetenci,
ale přípravy návrhu se vůbec neúčastnilo. Taktéž návrh neprojednala vláda.
Veškerá krátká diskuze se tedy omezila na parlamentní půdu, kde vážnější
námitky pronesl jen bývalý ministr a poslanec M. Bursík, bývalá Zelená V. Jakubková a také bývalý ministr financí M. Kalousek.
–
* Jde o
obcházení Komise, která ještě nepřipravila pravidla pro transpozici evropské
směrnice do národních legislativ. Směrnice ještě není součástí českého právního
řádu, ale zato už máme jasně vymezeno, kdy a jak dostanou podniky povolenky zdarma.
–
* Směrnice
upravuje primárně období od r. 2013, na transpozici a diskuzi tedy zbývaly
ještě dlouhé tři roky.
Podíváme-li se na důsledky oněch pěti odstavců, pohled je ještě
žalostnější.
–
* Podniky
mají do března příštího roku předložit plán investic do vybavení a modernizace
zařízení, které schválí vláda a Komise. Podniky pak mají bezplatně přidělené
povolenky udělené na realizaci modernizačního plánu mají z poloviny proinvestovat
do r. 2011. Tato překotnost, když obchodovací období má začít rokem 2013,
nahrává zcela jistě těm firmám, které některá opatření již plánují, nebo již
realizovaly. Dostanou na ně teď štědrý příspěvek v podobě povolenek
spadlých z nebe. Není ještě vůbec jasné, jak budou tato modernizační
opatření vypadat a zda nepůjde o pouhý greenwashing.
–
* Přidělovaní
povolenek zdarma (na základě výpočtů emisí v minulosti) málem znamenalo
krach prvního kola Emisního obchodního systému (EU ETS), a proto se mělo EU ETS
III poučit z chyb minulosti a povolenky prodávat. Princip „znečišťuješ?
zaplatíš!“ (polluter pays) a transparentnost a efektivnost aukčního přidělování
se líbí ekologům i ekonomům. Energetické giganty však nesmyslnými hrozbami
drastického zdražování elektřiny a odlivu průmyslu do Číny tlačily dál na
rozdávání povolenek zdarma. V Čechách se to ČEZu povedlo velmi dobře.
–
* ČEZ
je symbolem dokonalé nenažranosti: v prvním kole EU ETS si ČEZ vinou
přealokace přišel na miliardy neoprávněných zisků. Následkem ekonomické krize a
snižování produkce je už dnes například jasné , že i v II. kole ETS si ČEZ
přijde na desítky miliónů za přealokované povolenky . Ty navíc bude moct použít
v ETS III. Neexistují žádné důkazy o tom, že by ČEZ trpěl nedostatkem povolenek
na pokrytí svých emisí, či snad neměl dostatek investičních kapacit na nejúspornější
technologie. Opak je pravdou, o čemž svědčí každoroční nekřesťanské odměny pro
management společnosti.
–
* Co by
se dalo dělat s povolenkami, pokud by je Parlament nepřihrál ČEZu do
hladové tlamy? Miliardy by mohly putovat do domácností, do škol a dalších
veřejných institucí na pokračování zateplovacích programů, na instalaci
solárních ohřevů vody a termálních čerpadel. Také by se mohly použít v duchu
ekologické daňové reformy na snížení zdanění práce a sociální kompenzace. V neposlední
řadě by z nich Česká republika mohla uhradit svůj díl finanční odpovědnosti
vůči rozvojovému světu, který na ní v rámci post-kjótské dohody vyjde (a
který na který se tímto budou muset hledat jiné zdroje – například příspěvky
daňových poplatníků).
Celá historka je
až příliš smutná na to, aby upadla v zapomnění. Přináší důkazy o
propojení korporátních zájmů s politikou, o nekompetentnosti či
zkorumpovanosti ve Sněmovně i v Senátu a o zvláštním klidu, které provází miliardové
krádeže za bílého dne. Další pojistkou a útěchou budiž nám teď Ústavní soud a
Komise, které by potenciálně mohly ještě sehrát roli v této válce. První
bitva má však jasného vítěze.