Reklama
 
Blog | Kateřina Husová

Kodaňské imprese: jedna, nebo dvě dohody?

Nemůžu nereagovat na další z oficiálních pozic Evropské unie a ČR, kterou vysvětluje a obhajuje česká delegace v Kodani na svém blogu. Jde o právně-procesní otázku „jaká bude forma výstupu z Kodaňské konference?“ Ač v posledním roce jednání odjakživa mnohé státy, včetně EU, říkaly, že „form follows function“, dnes na této zpolitizované technikálii jednání téměř zamrzla.

 

Kvůli Kjótskému protokolu zastavilo Tuvalu jednání minulý týden, Africká skupina včera. Právní výsledek jednání, která stále běží ve dvou liniích, se totiž transformoval v naprosto zásadní politickou otázku. Rozvojové země si pevně stojí za tím, že „Protokolová“ pracovní skupina by měla vyústit v druhé období závazků rozvinutých zemí, které by doplnila jiná dohoda v „Konvenční“ pracovní skupině [1] (názor na podobu této dohody není v rámci G77 jednotný). Nu a pak tu máme Evropskou unii a Japonsko, kteří hlasitě obhajují jedinou závaznou dohodu jako výstup z celé konference – Unie s tím vyrukovala již na podzim Bangkoku a od té doby je to vysoce kontroverzní věc.

O co jde? Jaký je rozdíl, jestli bude jedna dohoda, nebo dvě? Ano, je a v tuto chvíli dost velký. Jediná dohoda zahrnující Spojené státy všehovšudy znamená konec Kjótského protokolu, jediného právně nástroje s kvantifikovanými čísly. [2] A „zabití Protokolu“ zase znamená, že se – zaprvé – zřejmě zruší hranice mezi rozvojovými a rozvinutými státy, které jsou sepsány v Příloze I Protokolu a že – zadruhé – dohoda bude mít nejspíš nižší právní závaznost – půjde buď o politickou deklaraci, či rozhodnutí konference stran.

Reklama

Je pravda, že Kjótský prokol zachovává „rozdělení světa z devadesátých let“. Proč je to z pohledu EU nevyhovující a nerovnovážné? Rozdělení na vyspělé a rozvojové země indikuje také vymezení historické odpovědnosti za emise vypouštěné při průmyslové revoluci a zakládá na finanční a technologické závazky vůči rozvojovým zemím. Je to způsob jak udržet jednotu v rámci skupiny rozvojových zemí G77 a vyhnout se diskuzi o rozlišování mezi rozvojovými zeměmi. Vymazání či rozmlžení hranice mezi rozvinutým a rozvojovým světem by jednak znamenalo větší, nebo závaznější povinnosti pro rozvojové země, jednak by to znamenalo, že laťku co do závazků bude nastavovat USA (a to věru není moc vysoko) namísto toho, aby se hledalo co nejlepší řešení pro USA v rámci line Konvence.

Ano, mezi rozvojovými státy jsou rozhodně země bohatší než některé nové členské státy Unie – ropné státy Blízkého východu, možná ještě Jižní Korea a Singapúr – ale je jejich historická odpovědnost shodná s tou evropskou? A jaké jsou širší ukazatele než HDP (např. HDI)? Nechci tu omlouvat Saúdskou Arábii, která jednání blokuje, kdykoliv může. Chci tu jen zpochybnit teorii, že všechny státy jsou si co do odpovědnosti za klimatický průšvih v Kodaňských sálech rovny a že taky všechny musí stejně přispět k jeho řešení.

Když se sečtou předběžné závazky rozvojových zemí, jsou celkem bezpečně v mezích 15-30% odklonu od business-as-usual (BAU), kterak požaduje IPCC. Zatímco když se sečtou sliby vyspělých států, ty jsou někde 13-19% namísto 25-40% (a samozřejmě hodně tam chybí lepší závazek z USA). „EU navíc kritizuje, že by tato kombinace a rozložení závazků nemohly zajistit dostatečnou environmentální integritu a splnění cíle 2°C,“ říká ministerstvo. Sama Unie ale přitom vlastní environmentální integritu nezajišťuje, jak jsem se snažila popsat minule. Kromě obecných vítacích reakcí na některé cíle rozvojových zemí Unie zatím žádnou reakci nevydala – stačí, když se Brazílie zavázala k -36% odklonu od BAU, nebo ne? Stačí, když Jižní Afrika (mj. stát vysoce závislý na uhlí) chce do roku 2025 zastavit absolutní nárůst emisí a začít snižovat? Co říká EU na čínský závazek? Nevíme, kdy to bude Unii stačit, ale vidíme, že tlačí seč může.

Reakce Evropské unie je celkem záludná. „Rozvojové země bojkotují a obstruují jednání, je to jejich vina, my chceme jednat dál.“ Co když ale návrh jedné právní dohody zcela překračuje mandát vyjednávání, tudíž Akční plán z Bali z r. 2007? Ano, je třeba se soustředit na obsah než na formu, ale nevyměřujme znovu hrací pole.

Co když je obviňování z obstrukcí přípravou na to, jak s velkou pompou prodat „greenwashed deal“? Jediným citelným nožem na krku Evropské unie a všech ostatních vyspělých států (tedy Kanady asi méně) je investovaný politický kapitál – přes 100 prezidentů a premiérů, kteří se sjedou do Kodaně na pátek, nemůže odjet domů s prázdnou.

A opět se omlouvám za paušální kritiku Evropské unie. Jak patrno z vyjádření české reprezentace, české zájmy jsou téměř totožné s oficiálními unijními pozicemi.

 

[1] Termíny tady nejsou až tak podstatné jako to, že existují dvě skupiny, z nichž jen v rámci té Konvenční vyjednávají USA, zatímco v rámci KP se jedná jen o závazcích vyspělých států, bez USA a Číny, například.

[2] Oficiální rétorika EU říká (viz i blog české delegace), že chtějí zachovat všechny podstatné elementy Kjótského protokolu. Dosud ale ze strany EU nezaznělo ujištění, že takovým elementem je i Příloha I, tedy rozdělení zemí na rozvojové a rozvinuté.