Reklama
 
Blog | Kateřina Husová

Kodaňské imprese: den první

Začala klimatická konference v Kodani, o níž někteří říkají, že je nejdůležitějším setkáním roku, století, či tisíciletí. Několik nej skutečně splňuje. Jde o jedno z největších setkání, odhady mluví až o 30 000 účasnících. Politicky jde o jednu z nejvyšších událostí, přinejmenším v letošním roce. Obama, Brown, Singh, Sarkozy, Wen Jinbao, Merkel, Lula da Silva – v příštím týdnu se tu sejde více než polovina nejvyšších světových státníků. A do třetice, jde o jednu z letos nejvíce mediálně sledovaných událostí – akreditovali se zástupci z asi 5 000 médií, včetně nejdůležitějších světových plátků a agentur.

Tato megalomanská nej nekončí s hranicí konferenčního centra. Lidé z různých kontinentů upřeně pozorují konferenci z domova, live webcast a další online nástroje, které Sekterariát zpřístupňuje jsou celkem značné. Globální (řeklo by se prostě občanské) hnutí požadující jednoznačná politická rozhodnutí, která zabrání klimatickému chaosu, bezprecedentně narostlo v posledních měsících. Projevilo se nejvíc 24. října na den OSN, kdy desítky tisíc lidí na všech kontinentech vyjádřili svůj hlas na fotografiích se symbolem 350 (představujících části CO2 ekvivalentu na milión objemových jednotek). CNN to nazvala nejrozšířenějším politickým vyjádřením historie.

Předkodaňské přípravy provázelo několik celosvětových kampaní, OSN sbíralo podpisy a fotky pro svoji Šanci pro klima (Seal the deal), největší nevládní organizace tikaly budíky a pendlovkami v rámci Tik tik tik, celá Kodaň je poseta billboardy Hopenhagen, jednotlivé země sledují „mladí detektivové„, svoje kampaně má Greenpeace, WWF, nebo třeba gender skupiny. Mimo konferenční centrum se odehrává paralelní Klima Forum, která zahrnuje lidi kritické k systému uhlíkového obchodování, lidi zdůrazňující spravedlnost – účastnit bez registrace se může kdokoliv, vítáni jsou zejména obyvatelé globálního Jihu. V sobotu navíc ulice Kodaně zaplaví tisíce aktivistů Přátel Země, kteří přijedou na lodích či v autobusech na klimatickou demonstraci v sobotu, aby vyjádřili svůj požadavek klimatické spravedlnosti. 

To hlavní nej spočívá ovšem v úkolu, který si Kodaňská konference vytkla. Tím není nic menšího než pokus o konsenzuální provedení energetické revoluce. Vzhledem k tomu, že západní společnost je vystavěna na energetických vstupech z přírodního prostředí, jde vskutku o velkolepý (řeklo by se olbří 🙂 cíl. Tato transformace přijde tak jako tak. Kodaň se pokouší o to, aby k tomu došlo řízeně, spoluprací, dohodou, prostřednictvím dostupných ekonomických a politických nástrojů. Pokud se tento diplomatický pokus předejít klimatické katastrofě (bod, při kterém nastane, není mimochodem úplně jasně definován) nezdaří, limity přírodního prostředí nás v několika dekádách beztak donutí k ústupu, bude to ale už „po zlém“. Tohle je potřeba mít na paměti, když se mluví o Kodani či klimatu – jde o zachování života v současné podobě, bez nadsázky.

Kodaň = příkladné eko město !?

Kodaň je zdařilé místo pro klimatickou konferenci a dánští organizátoři se to snaží dobře podchytit. Městské centrum je malé, zato však plné cyklistů (navzdory poněkud chladnému počasí) – na kolech se uskutečňuje asi 37% veškeré městské přepravy. Kolo si lze zdarma vypůjčit v konferenčním centru. Účastníci využívají integrovanou veřejnou dopravu zdarma. V metru nejsou reklamy na nejnovější SUVéčka, alébrž na větrné turbíny Vestas. Poblíž konferenčního centra se točí několik větrníků, třídí se tu, velký sortiment občerstvení je Bio či Fair Trade, podává se v porcelánu, nikoli v plastu. Místo dárků pro všechny účastníky věnovali Dánové ušetřené peníze raději 13 stipendistům z rozvojových zemí na dánských univerzitách. Množství emisí, nevyhnutelně způsobených konferencí, kompenzuje předsedající Dánsko investicí 5 miliónů dánských korun do projektu zvýšení efektivnosti pěti továren na cihly v Bangladéši.

Existuje ale jedno klíčové řešení, které se na jednáních objevuje jen vzdáleně či minimálně – jsou jím změny v životním stylu. Každý, kdo za rok vyprodukuje víc než 2 tuny CO2 na hlavu, si žije nad poměry, na dluh a neudržitelně. To je prakticky každý západní obyvatel (včetně mě i Vás), například průměrný Čech s dnešními 12 tunami tento limit překračuje šestkrát. S 9 tunami na hlavu je to i průměrný Dán. Hranici dnes ale překračuje i průměrný Číňan, a to asi dvakrát. Průměrný Ind, Bangladéšan, nebo jakýkoli Afričan jsou hluboko pod tímto přírodním limitem. Pravda, jde o dlouhodobý cíl, ke kterému by se – v ideálním případě – měly všechny země přiblížit cca do 40 let, kdy se předpokládá 10 miliardová Země, jejíž atmosféra se zvládne vypořádat s asi 20 gigatunami CO2 ekvivalentu. Dvě tuny jsou imperativem, ale zároveň nabízí šanci obnovit kontakt Člověka se Zemí jako zdroje skutečných hodnot. Utíkám nyní před eskalujícím patosem (jež ale nemusí být zároveň utopií) a závěr z tohoto pojednání nechávám na váženém čtenáři.

Další informace:

stránky konference
stránky Rámcové konference OSN o změnách klimatu
český blog a tiskové zprávy z místa

Reklama